Voda - náš život

Voda - základní sloučenina, která dává život všemu organickému, tedy živému na naší modré planetě. Na větší části západní části polokoule máme této životodárné tekutiny celkem hojný dostatek - tedy máme-li na mysli, vodu, kterou můžeme považovat za pitnou.
Jejich zdrojů je ve většině zemí Evropy a v převážné části spojených států udržitelné množství pro současné potřeby v dané oblasti žijící populace. V jiných koutech světa však o tento základní zdroj života vedou ekonomické nebo často i fyzické boje. Většina z nás nemá přímou možnost jak ovlivnit stav nedostatku pitné vody v zemích střední Afriky, blízkého východu, Indie nebo Číny, kde se stává nedostatek pitné voddy kritickým. Samozřejmě, že tržní mechanismus i zde funguje, takže každý z nás může svou kapkou přispět k tomu, aby se životní podmínky i v takto vzdálených regionech zlepšily. Můžeme např. volit takové značky výrobců, kteří své podniky nemají v Číně, nebo jen takové, které máme z nezávislých zdrojů ověřeny, že nedecimují přírodní bohatství neudržitelným způsobem.
Můžeme vytvářet tlak na naše politické činitele, aby vytvořili preferenčnní prostředí, pro ty, kteří chtějí svůj rozvoj vést v souladu s minimální zátěží na životní prostředí.

Co však můžeme udělat ihned a ve své podstatě sami pro sebe a pro naše děti, je změna spotřebitelského chování. Každý z nás je od narození do smrti(technicky vzato i po smrti:) spotřebitel a každý z nás svým rozhodnutím utváří kvalitu životních podmínek dané společnosti. Mluvíme-li o základní životní tekutině, ze které se skladají ze 70% procent naše tělesné schránky, tak je nutné, abychom tento zdroj nejenom šetřili jeho spotřebou, ale především chránili jeho kvalitu.

Ano, jistě - všichni víme, že máme šetřit vodou a neznečišťovat řeky a nádrže - to dříve běžný obrázek chataře se saponátem v jedné a houbou na mytí v druhé ruce jak leští svého plechového miláčka u vodní plochy je naštěstí pryč. Nikoho kdo má mezi ušima mozek by nic takového již nenapadlo, ale jsou aspekty, kterými se přiliš nezabýváme nebo o nich ani nevíme. Nad kuřákem, který své okolí bez okolků obtěžuje kouřem už většina mávne rukou, ale ani sám kuřák neví, že z jeho nedopalku, který se s železnou pravidelností ocitá na chodníku a odtud v kanalizaci se do vody uvolňují toxické látky, na které čističky vod nejsou připravené.
Jistě, jeden vajgl je jako plivnutí do tichého oceánu, ale při představě, že každý kuřák na světě si minimálně jednou za den odplivne, dostáváme reálné ohrožení pro naše vody.

Jiný "neviditelný" problém jsou žvýkačky. Ano, nejsou jen estetickým problémem, ale s každou odplivnutou žvýkačkou přibývá nejen nevzhledných fleků na silnicích a chodnících v našich městech, ale velká část vytváří nánosy v kanalizacích a je značně problematická při odstraňování v čističkách odpadních vod.
Na druhé straně musíme zmínit, že čistota našich vodních toků je do značné míry dána rozvinutou sítí čističek odpadních vod, která prakticky nemá v Evropě porovnání. Do značné míry můžeme být rádi, že značná část obyvatel naší malé Republiky také zřejmě již pochopila, že nápis "EKOLOGICKÝ" na pracím či mycím prostředku není skutečnou zárukou přirozené rozložitelnosti a že se jedná do značné míry o reklamní kampaň, která z lidí dělá hlupáky a tupé ovečky, jejichž svědomí má být zaplácnuto nápisem na krabici.
Nejvyšší logiku má rozumné používání pracích prostředků takových, které jsou koncentrované, nejlépe v tekuté formě, přirozeně bez fosfátů, rádoby ekologických fosfonátů, silikátů, parabenů a určitých druhů zeolitů.
Díky zvyšující se poptávce, také výrobci, kteří často začínají jako ekologičtí fandové, mohou rozšiřovat své spektrum činností a portfolia výrobků, ze kterých si má běžný spotřebitel vybrat dle své libosti. Většinová argumentace typu "co já sám změním" bere za své a nabízí jednoduchou odpověď: všechno!
Protože, zodpovědnost vůči životnímu prostředí tkví v rukách každého jednotlivce a každý z nás má na starosti minimálně jen ten svůj díl...jednoduše zodpovědnost za své vlastní chování...

Článek vložen 30. Říjen 2010 |