Jak škodí dezinfekční prostředky.

Proč (ne)používat chlorové čističe(Domestos, Savo), aneb čistota půl zdraví a špína ta druhá polovina.

Masivní propaganda nám už nějaký ten rok tvrdí, že bakterie a viry jsou nebezpečné, že bychom se jim měli bránit a tudíž používat v domácnosti antibakteriální přípravky.
Jistě každý z nás nějaké zná – Domestos nebo Savo? Že by? Ty jistě znáte…
Zcela upřímně se divím komukoliv, kdo tyto prostředky vědomě kupuje z důvodu domácí čistoty.
Osobně bych nákup prostředků se sloučeninami chloru doporučil teroristickým jednotkám, ale rozhodně ne lidem, kteří chtějí mít doma „čisto“.

V čem je problém:
1. Sloučeniny chloru – konkrétně chlornan sodný(Domestos, Savo na WC) vylučuje po aplikaci(např., do WC) do vzduchu chloroform, který je toxický. Leptá sliznice našeho dýchacího ústrojí, ve vyšších koncentracích způsobuje ospalost, malátnost, bolesti hlavy a při vysokém množství může vést ke komatu až smrti.

2. Problém je však trochu hlubší – díky tomu, že sloučeniny chloru nám přirozeně páchnou(inteligence těla nám velí vyhnout se jim), opatřují je výrobci různými ogranickými látkami – tenzidy, parfemací a ty spolu s chlornanem sodným dávají vzniknout chlorovaným těkavým organickým sloučeninám. Tyto sloučeniny umocňují efekt chloroformu a zvyšují riziko karcinogenního bujení našich buněk. Pouhým vdechováním zvyšují potencialitu onemocnění rakovinou.

3. Přímé poškození tkání při kontaktu - pocit slizkosti látek se sloučeninami chloru na kůži(mezi prsty) je způsoben odmašťováním a zmýdelňováním kožních tuků. To posléze vede k poškození exponované sliznice, u pokožky např. k porušení obranyschopnosti (zničení přirozené kožní mikroflory). Toto poškození otevírá dveře mikroorganismům, které mohou být potenciálně patogenní. Ironie.

4. I čtvrtý důvod je prozaický a zároveň paradoxní. Reklama na nás hlásá, že ten který prostředek zabíjí 99.9% známých bakterií. Umocňuje to obrázky malých dětiček, které mohou být těmito bakteriemi v ohrožení.
Zní to logicky? Ano!
Je to pravda? Ne!

Pravdou stejně hustou jako právě koupený gel do vašeho wc s obsahem chloru je fakt, že sice zabije skoro všechny bakterie ve vaší toaletě, ale asi po 30 minutách od spláchnutí je ve vaší míse čilý ruch bakterií. Prostě nějaké baktošky přežily – asi to 0,01 %. A ty se začnou ihned množit. Zběsile – protože je všude okolo spoustu prostoru a jiné bakterie jim v tomto procesu nebrání. A tak je tento proces dezinfekce záchodových mís nejen neefektivní, ale zcela kontraproduktivní, protože umožňuje růst supersilných bakteriálních kmenů, které mohou být skutečně nebezpečné.

O tom nás přesvědčují „nemocniční“ infekce „superodolných“ bakteriálních kmenů, žijících v nemocnicích, díky nimž zemře ročně tisíce lidí. Tyto kmeny vznikají jednoduše: čím více používáme antibiotika, tím více trénujeme bakterie, které přežijí. Ty okamžitě získávají rezistenci a kódují ji do svých genů, které předávají dál. A tak vznikají bakterie odolné všem známým antibiotikům a chemoterapeutikům.
Švédsko si za poslední desetiletí zcela změnilo přístup k dezinfekci nemocničního prostředí, řekněme liberálnějším směrem. Prostě dovolili přežít i určitému množství jiných druhů bakterií, které nejsou tak nebezpečné jako „superodolné“ kmeny. Snížili tím míru infekcí zlatého stafylokoka na nepatrné 0.4 procenta případů oproti 30%-nímu průměru jiných států.

A úplně stejné je to v naší záchodové míse – je tam více obyvatel, kteří žijí ve vzájemné symbióze.
Prostě se udržují navzájem na uzdě. Nemá být tudíž naší nutnou potřebou všechny likvidovat.
Narušíme-li tuto rovnováhu tím, že záchodovou místu dezinfikujeme, vnášíme do této symbiózy disharmonický proces a umožňujeme přežít jednomu dominantnímu bakteriálnímu kmeni, který nemá na chvíli své přirozené nepřátele. Tím může lépe bujet, šířit se a potenciálně vyvolat infekci – zvláště pak na sliznicích, které jsou oslabené chlorovými sloučeninami.

Udržet „čistotu“, aniž bychom slevili ze svých zvyklostí a zachovali si vizuálně i čichově příjemná místa, lze vcelku jednoduchým způsobem, prostředků s obsahem kyseliny citronové nebo mléčné, které mají dle výše koncentrace v gelu dezinfekční účinky. Fungují také jako dekalcifikátory – odstraňují vápenaté usazeniny z vody. Sníží podíl bakterií, ale nevyhubí je zcela.
To je ona pomyslná druhá polovina zdraví.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, tak v domácnosti sdílíme mikrobiální floru spolu s ostatními členy domácnosti. A tak je to v pořádku – náš imunitní systém potřebuje být neustále trénován.
Není tudíž v našem zájmu žít ve sterilním prostředí. Neberme práci imunitnímu systému. Jen tak si udržíme zdraví.
V boji s bakteriemi v naší domácnosti je také nutno dodat, že toaleta běžné domácnosti(tedy jakž tak vizuálně čistá) není zdrojem největšího bakteriálního reje. Tím je obvykle houbička na nádobí.

Posledním, neméně důležitým důvodem proč nepoužívat prostředky s chlorem a jeho sloučeninami je i vliv na vodní plochy. To, co se děje v malé v naší toaletě se posléze odehrává v řekách a dále pak v mořích. Chlor je toxický pro většinu živých organismů – nejen pro nás a bakterie, ale pro většinu vodních organismů. To, o čem jsme psali v článku o sinicích je v malém to, co se minulý rok odehrávalo na obrovské oblasti Baltského moře, kdy voda „rozkvetla“ a zamořila tím zdroj života pro mnoho organismů, které ji potřebují.
Kdo myslíte, že za to může?
Ano, my.
Nepranýřujme se však za to – můžeme to ovlivnit – každým denním rozhodnutím, že nebudeme používat prací prostředky a aviváže s obsahem fosfátů a fosfonátů, stejně jako prostředky s obsahem chloru na WC, které do mikrobiální sféry řek, jezer a moří přináší toxicitu a tím smrt vodních živočichů i vody jako zdroje života. Používejme koncentrované tekuté bezfosfátové prací prostředky a aviváže, které mají vysokou účinnost a minimální dopad na dar života – vodu. Nechme životu v řekách vlastní pravidla a používejme prostředky na toalety s vysokou rozložitelností ve volné přírodě.

Článek vložen 29. Říjen 2011 |